1. |
Srdce nad zdí nářků
01:42
|
|||
2. |
||||
3. |
||||
To máte tak, když člověk sedí a prostě čumí.
Né a né se zvednout hledí do prázdna.
Nestíhá svět.
Nestíhá a sen ho dohání.
Sere mě to vstávat, sere mě to spát.
Sere mě to tak, že už mě nikdo nemá rád
a ani já.
Asi budu křičet, asi budu řvát do ticha:
"Chtělo to neklid prostě vim že tady scházel apetit,
jak by si chtěl, hochu, ty trable vyřešit,
subkulturní kapitál rudočernej principál
z hovna bere to co dal
koho nepochopil"
Taky tu žil!
Jakou má hodnotu ten můj vystavěnej dům,
co zbývá podotknout všem promarněným přáním.
Pobízejí ale životem de dál de dál životem.
To máte tak, když člověk sedí a prostě neví.
Ne a ne se zvednout hledí.
Dí…
Chce to neklid prostě vim, že tohle dělat musim.
Dokud si svý všechny trable vyřešim.
Být zkurvenej kapitál, ničí všechno co mi dal
věřim sobě
a co my ?
Nepochopim
Taky tu žiješ ?
|
||||
4. |
||||
Jak získat tvou přízeň,
když ty máš hlavně žízeň.
Neživíš to zvíře
hnije dole v díře.
Ty tři hoši v káře
píšou zprávu Kláře,
Vitamín tu kmitá
máme přísun žita.
Jak jsme všichni sami spěchali
po škole do modrý
kolikrát sme se i nechali dokopat k tomu dřív.
Jasně, časy sou to dávnou přežitý,
ale každej z nás to ví,
že sme to k sobě tenkrát měli trochu blíž.
Jak se objevili vždycky ňáký nový kapely,
byli sme z nich úplně v prdeli
a furt je sjížděli.
Tenkrát bylo to dost jiný,
než to teďko tady je,
co z toho zbylo...
jen vzpomínky a tahle
nostalgie
Paralýza vůle
Jointy, acid, koule
při tý naší smůle
musíme do šůle
Jak jsme všichni sami spěchali
po škole do modrý
kolikrát sme se i nechali dokopat k tomu dřív.
Jasně, časy sou to dávnou přežitý,
ale každej z nás to ví,
že sme to k sobě tenkrát měli trochu blíž.
Neřikám, že bylo líp, ten čas je nenávratně pryč.
I já tenhle song už vnímám jako provařenej kýč.
To co tenkrát bylo skvělý navždycky ať skvělý je...
Co s tim nadělá jedna taková píseň.
Ramones tu frčí
vosy v uších bzučí
vosy v uších bzučí
ikdyž deme ven
|
||||
5. |
||||
Kdybys byla láska,
tak bys mi řekla, že jsem vedle, aniž bych si přitom musel rozbít hubu
a vymlátit všechny zuby.
Jenže ty seš na to pohodlná.
Kdybys byla láska,
tak bys mi řekla, že jsem vedle, aniž bych si přitom musel rozbít hubu.
Kdybys byla láska, byla bys i nenávist
a v plamenech spálila všechny můry napopel.
Nevzdala bys příležitost, jak se posunout dál.
Šašek musel sbírat šavli, kterou zahodil král,
Protožes šla cestou, co mě nezajímá,
bylas krásná, ale celkově dost líná
|
||||
6. |
||||
MÁM, TO SE VÍ ,
JEDNO PŘÁNÍ TAKOVÝ,
ABY VŠECHNY VÁLKY SVĚTA JEDNOU PROVŽDY SKONČILY
A MY SE ZABEJVALI TÍM, ČÍM SKUTEČNĚ JSME,
NAMÍSTO VĚČNEJCH SPORŮ O TO, KDO JE NEJVĚTŠÍ IDIOT.
JAK TO TAK POZORUJU,
ŘIKÁM SI - V TOMHLE NEJSEŠ ÚPLNĚ SÁM.
ŘEŠIL JSEM, CO SI Z TOHO VZÍT A ZAČÍT KOLEM POSÍLAT.
PROTOŽE SVĚT NÁS POTŘEBUJE TAKOVÝ,
JAKÝ NEJSME,
BUDEME DĚLAT JENOM TO, CO SAMI NECHCEME.
VIDÍŠ KOLEM ZEĎ.
3,2,1 TEĎ.
VEM BERANIDLO A ZAMRAČ SE NAPOSLED.
BUDEŠ DOBŘE ŽÍT, BUDEŠ SE DOBŘE MÍT.
MYSLI NA TO, JAK MĚ ZASTAVÍŠ.
A KDO TO NEVIDÍ, JE ZTRACENÝ,
HLEDÁ SVŮJ CÍL
A NACHÁZÍ JEN STĚNY.
JEDINĚ TEĎ VEDE CESTA VEN Z TVÝHO VĚZENÍ.
JEDINĚ TADY JE TA CESTA, KTEROU MUSÍM JÍT.
|
||||
7. |
||||
Dokud bude platit
Svoboda je otroctví.
Nezbývá než začít hledat uvnitř sebe.
Dál vzpomínat na časy kdy to venku bylo volný trochu víc.
Teď moje štěstí nebude čekat!
|
||||
8. |
||||
NA OKRAJI SRÁZU
STOJÍ DŮM VE KTERÉM ŽIJE ČLOVĚK,
CO SE JIŽ NESNAŽÍ PŘEKONAT SVŮJ STRACH.
TAK SI BEZDŮVODNĚ DĚLÁ JENOM TO, CO MUSÍ.
SVÍTÍ NA OKOLNÍ SVĚT,
JAK MU JEHO EGO DOVOLÍ.
VZHLÍŽEJE K NEBI JIŽ OPOMENUL SPLÍVAT.
VŠAK POHLED SMĚREM DOLŮ POUZE ŽIVIL JEHO VZTEK.
I K ZAMČENÝ BRÁNĚ
SVĚTA LIDÍ NA DNĚ PROPASTI
SE ZDRÁHÁ HLEDAT KLÍČE.
DĚSÍ JEJ PŘEDSTAVA,
ŽE BY MOHL BÝT BLÍŽE TĚM,
CO TO MUSÍ NOSIT TROCHU NÍŽ.
TAK MOC, ŽE HO TO BOLÍ, KDYŽ JEN POCHOPÍŠ.
JAK HLUBOKO LZE KLESNOUT SMĚREM VZHŮRU.
|
||||
9. |
||||
HYPNÓZA, SUGESCE A PERMANENTNÍ STRES VYVOLÁVAT
POTAJÍ, ZATO ROVNOU DO MOZKŮ,
KTERÝ UŽ NEMYSLÍ NA TO, CO BY CHTĚLI
A NUTÍ SRDCE PŘIŤUKÁVAT DO TĚCH LŽÍ,
CO SI SPOLU ŠEPTAJÍ.
VÝTEČNĚ
PÁNOVÉ A MENŠINOVĚ DÁMY.
NE VŠICHNI OSLAVUJOU, ŽE JSTE TADY S NÁMI.
OSOBNĚ REZIGNUJU,
ODPOR BYL JENOM DALŠÍM UTRPENÍM POD VAŠÍM OBRAZEM.
JÁ NEVĚŘÍM V POTŘEBU BEJT OBČANEM JAKÝHOKOLIV STÁTU. JEDINÝ, CO MŮŽOU MI - POLÍBIT MOJÍ HEBKOU PRDEL.
VŠECHNY NÁS MAJÍ V HRSTI BANKY A NADNÁRODNÍ KORPORACE SMĚJÍCÍCH SE VRAHŮ.
TAK MOŽNÁ JEDINÝ,
CO MŮŽU, JE ZKUSIT NEPODPOROVAT JE.
NEOLIBERÁLNÍ HOLOCAUST.
JÁ NEVĚŘÍM V POTŘEBU BEJT OBČANEM JAKÝHOKOLIV STÁTU
A PTÁM SE,
JE TU PRO MĚ,
LIDI,
NA TOM SVĚTĚ JEŠTĚ MÍSTO,
KDE BYCH SMĚL BEJT SÁM SEBOU,
ANIŽ BY NĚKDO POŘÁD PRUDIL O TOM,
CO SMÍM
A CO NE.
NUTIL MĚ ŽÍT V ROZPORU SE SVÝM SVĚDOMÍM
A JEŠTĚ K TOMU VĚŘIT, ŽE
JEDINĚ TAK JE TO SPRÁVNĚ.
|
||||
10. |
||||
Jak ti mám jenom říct,
co vím, že tě raní,
ale když nepovím, zůstanu raněný ?
Jednou to promeškat, podruhý pominout,
potřetí pohrdat po čtvrtý neminout
Rány lásky - je lepší radši lásko nic neříkat.
A neminout.
Že sme si souzený,
osudem zamčený.
Zpřetrhat řetězy zdá se nemožný
a taky proč zahodit jistoty,
zbavit se pohodlí,
obnovit spojení mimovolně nás.
Rány lásky - je lepší radši lásko nic neříkat
|
||||
11. |
||||
12. |
||||
13. |
||||
14. |
||||
TAK STRAŠNĚ MOC SE SNAŽILI PŘIJÍT VĚCI NA KLOUB.
TOLIKRÁT, PO CESTĚ SI MUSELI NAŠLÁPNOUT VEDLE.
A CO NEPŮVODNÍCH SIL VEDOUCÍCH K PRŮSVITNOSTI ZNEPRŮHLEDNILO.
VE VRÁSNĚNÍCH SE PROJEVUJÍ LETOKRUHY.
ZNAČÍ: "NEJSME TADY PROTOŽE, ZBYL NÁM K TOMU DŮVOD".
ZMATENÝ SE MŮŽEM JEVIT.
PRO KOHO A JAK JEŠTĚ SVÍTÍ NAŠE TMY ?
|
Streaming and Download help
If you like TARAS BULLBA, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp